„Pozitivní přístup je naprosto stěžejní“ říká kulturista Jirka Vacek (Rozhovor)

Přestože jeho názory a zkušenosti jsou nevídané, příliš mnoho se o něm neví. V našem následujícím rozhovoru vyzpovídáme Jirku Vacka, charismatického dříče, který si na nic nehraje. Dozvíte se nejen o jeho plánech do budoucna, ale také o nově vydaném dokumentu či názorech na dnešní cvičící youtubery.

Ahoj Jirko! I když jsi velká persona naší kulturistické scény, tento rozhovor se určitě dostane k někomu, kdo tě nezná. Mohl by ses tedy našim čtenářům na úvod představit?

Ahoj, jmenuji se Jiří Vacek, je mi 30 let a tréninku jsem se začal věnovat cca v 16 letech. Do té doby jsem hrál fotbal a poté florbal. Té soutěžní kulturistice se věnuji zhruba 10 let. Působím jako osobní trenér, ale hlavní náplní je příprava závodníků.

Ze všeho nejdříve bych se rád zeptal na tvoje nedávné závody na Maltě. Jestli jsem to správně zaregistroval, sloučili kategorii do 100kg (tedy tu tvoji) s kategorií nad 100kg, Jak jsi to bral? Tím myslím, že šance na úspěch lehčích závodníků se tím výrazně ztenčily. Nebo ne?

Ano je to tak, naše kategorie byli sloučené dohromady. Já ti ani nevím, na jednu stranu jsem vnímal určitý nepoměr a nevýhodu, na straně druhé mi to bylo jedno, říkal jsem si že v profi když se pohybujete kolem 100 kg, prostě závodíte v open bez ohledu na váhu soupeřů a věcí druhou bylo, že nemá cenu to řešit, když to stejně nemohu změnit. Šlo jen o to, zda vyjde závěr. A ten bohužel nevyšel, jak měl.

Proč podle Jirky Vacka doping mezi mladé nepatří? (Videorozhovor)

Jak si užíváš období po závodech? Viděl jsem na tvém instagramu koblihy, pivo… Na co jsi se v dietě těšil ze všeho nejvíc?

Ano to jsi viděl opravdu správně. Den po závodech jsem si užil jídla, ale hned následující den už jsem opět najel na přiměřenou dietní stravu. Řekl jsem si, že letos to chci podržet a příliš nepřibrat na tuku. Chci se udržovat celoročně ve slušné formě, a vlastně mi to tak i sedí. Ano, když mám na něco chuť, s klidným svědomím si to dám, ale zbytek dne držím to co mám. Cítím se tak lépe.

Mnoho nezkušených závodníků si myslí že po závodech mohou jíst týden - dva co chtějí a tuk nenaberou, ale opak je pravdou. Den - dva jsou ok, ale více bych nedělal. Jinak těžko říci, na co jsem se těšil, ale jsem dost na sladké jako koláče, muffiny, cronuty. takže asi tak.

Máš to na Maltě rád? Pokud vím, závodil jsi tam i minulý rok. Co tě vedlo k návratu?

Ano Maltu jsem si zamiloval hned a plánuji tam být i za rok.. Zajímavá historie, klid, pohodoví lidé, nikam se nespěchá, celkově je to krásné místo...

Po závodech jsi na svůj instagramový profil napsal: “Uvidím, kam půjde má budoucnost, zda na tento sport opravdu mám či ne…” Proč jsi o tomhle začal pochybovat až po tolika letech soutěžení?

Přesně toto jsem napsal. A nebyla to ani frustrace, prostě kdo mě zná, ví, že do sebe nedám vše možné, ale samozřejmě nemohu pak udělat tak tvrdé svaly jako ostatní. Navíc poslední dva závody mě trápí retence vody, týden před závody jsem vždy lepší než v den soutěže, ale jak začnu odvodňovat tělo mi blázní. Minulý rok ani Tomáš Bureš nevěděl, co se to děje. Proto ta myšlenka... ale v současné době jsem motivovaný o to více, takže snad za rok , jen musím vše zhodnotit co a jak změnit. Dříve jsem takové problémy neměl, proto až teď.

To mě přivádí k otázce, na kterou se nedá nezeptat. Jak moc je podle tebe důležitý takový ten správný a pozitivní přístup u kulturistiky? Může člověk něčeho dosáhnout, pokud k dané věci nemá ten správný přístup?

Pozitivní přístup je naprosto stěžejní, bez toho prostě přípravu nezvládnete. Zlomí vás vnější vlivy. Takže bez správného přístupu toho nedosáhnete. A možná i proto, že já nejsem schopen obětovat vše včetně zdraví, nejsem ještě dál. Ale jak říkám, budoucnost ukáže…

Jak se vyvíjela tvá mysl a tvůj přístup k životu za dobu, co se věnuješ kulturistice?

Ohromně moc. Když jsem začínal, byl to pro mě střed vesmíru, jako mladej jste schopen obětovat mnoho. Je to taková mladistvá naivita, ale také váš silný vnitřní hráč. Jak ale stárnete, začnete vidět skutečnou realitu toho sportu a trochu vás to otráví... Potkají vás v životě skutečné problémy a zjistíte, že jsou důležitější věci než kulturistika.

Plánuješ letos ještě nějaké další závody?

Letos už nic neplánuji, ale znám se, takže proto neříkám nic jistě. Hned po závodech jsem začal s lehkým objemem na 3 měsíce, tělo je lačné po té dietě, a když mu dodáte kvalitní živiny, tak první měsíc má šanci získat nové svaly.. Proto jsem hned po závodech začal tvrdě makat na slabinách.

Co tě k závodění vlastně vedlo/vede? V mnoha videích jsi mluvil o lásce ke kulturistice, což je samozřejmě obdivuhodné, ale milovat ji můžeš i bez soutěžení, ne?

Myslím, že ta vidina zdokonalování těla. Vlastně mě to fascinuje a myslím si, že každý chlap by měl makat na síle svého těla. A jak jsem říkal, základ je milovat kulturistiku, tu každodenní práci, závodění je nadstavbou, jakýmsi přídavným motorem. Já třeba jsem takový, že potřebuji cíl, datum. Vím, že pak do toho dám o to více.

Pomalu se dostáváme k tvému nedávnému dokumentu o kulturistice - Sense of Life. Co tě vůbec k natočení tohoto skvělého a inspirativního dokumentu vedlo? Chtěl jsi se zviditelnit, předat lidem nějaké poselství nebo jsi měl prostě jen touhu vyjádřit se?

Určitě mi nešlo o to se zviditelnit. Už od samotného začátku, když jsem s Kryštofem (Zeerest) začínal tyto videa,to mělo záměr, aby to byla přínosná videa, aby lidem něco předala a otevřela oči. Ten dokument byl Kryštofův nápad, že by to nebylo od věci, abych lidem nastínil vše kolem toho sportu z mého přístupu a pohledu na život.

Mně to přišlo jako skvělý nápad, jak vyjádřit můj pohled na věci, které mě trápí a měli by se změnit... Jsem hrozně rád za tolik pozitivních ohlasů, a hlavně mi osobně přišlo tolik děkovných zpráv, které mě utvrdili v tom, že to co dělám není zbytečné.

Čím je podle tebe zapříčiněné, že lidé s obrovským přehledem a znalostmi (jako jsi třeba ty), mají oproti různým internetovým rádcům se steroidy a dalším takovým lidem, jen zlomek odběratelů/fanoušků?

Tak za prvé, já se stále nevidím jako někdo extra. Ano možná jsem jinde, ale pořád se mám a vždy budu mít se učit novým věcem, to nikdy neskončí. Člověk se musí chtít zdokonalovat. Ale jak říkáš, myslím si, že člověk jako já nikdy nebude mít takovou sledovanost jako někdo, kdo je vulgární, přetvařuje se a dělá určité blbosti.

Můj kamarád má známého youtubera, který má u nás jedny z největších odběrů (nejedná se o kulturistiku) a ten sám řekl, že čím větší hovadinu dáte ven, tím větší sledovanost bude. Takže ač je to smutné, je to tak. My nikdy nebudeme snadno nabírat sledovanost, ale myslím si, že naši odběratelé budou o to rozumnější lidé.

Jaké jsou tvoje cíle do budoucna?

Moje cíle? Hledat nové postupy, zdokonalovat své znalosti, stále vylepšovat své slabiny, úspěšně vést mé závodníky a co se týká závodů, v tuto chvíli to směřuji v hlavě za rok opět na Maltu a třeba nějaké závody v okolních státech , aby byli v celku tak 2-3. Ale je to hlavně o tom zda budou finance na všechno to cestování...

Závěrem naším čtenářům prosím řekni, jaké sociální sítě používáš nejčastěji a kde tě mohou sledovat.

Sledovat mě můžete nejvíce na Instagramu, který mám nejraději, nebo potom na Facebooku.

Tímto ti mockrát děkujeme za rozhovor a do budoucna přejeme mnoho úspěchů nejen v kulturistice, ale i v osobním životě. Ať se ti vyhýbají veškerá zranění a splníš si všechny své cíle.

I já moc děkuji vám za rozhovor, musím říci, že z posledních rozhovorů, je tento nejlépe položen kvalitou otázek. Mějte se krásně, nepřestávejte na sobě makat a nikdy se nevzdávejte!

Další rozhovory se zajímavými osobnostmi:

• Filip Grznár [rozhovor]: „V konečném důsledku bych byl raději obyčejný člověk s čistou hlavou“
• Pavel Beran [rozhovor]: „Přestaňte řešit hovna a začněte dřít“
• Václav Češka [rozhovor]: „Ferrari, který nejezdí, je k ničemu“
• Vlastimil Kužel [rozhovor]: „Když se člověk zaměří na všechno, nemůže být nejlepší v jedné věci“
• Jiří Orság [rozhovor]: „Motivace je pro mě víra, že můžu být ještě lepší než kdykoliv předtím“