Každý z nás se už určitě někdy zastavil nad tím, že někteří lidé mohou od sníst zdánlivě cokoliv a nepřiberou ani gram, zatímco jiným se rozšiřují boky jen při pohledu do ledničky. Čím to je, že někdo nabírá svaly od prvního momentu, kdy vkročí do posilovny, a někdo naopak dře několik měsíců, než na sobě začne pozorovat první změny? Tyto rozdíly jsou zapříčiněny našimi odlišnými geny. Každý z nás má jinou genetickou výbavu, což se v praxi promítá na tom, že všichni máme talent a predispozice na něco jiného.
V této souvislosti můžeme mluvit o tzv. somatotypech. Ty slouží ke kategorizaci lidské postavy na základě několika obecných kritérií. Každý somatotyp má jiné přednosti a jiné nedostatky, což se následně projevuje i na tom, jak rychle přibíráme tuky nebo nabíráme svalovou hmotu. V dnešním článku si jednotlivé somatotypy představíme, zaměříme se na jejich hlavní výhody a nevýhody a budeme se budeme věnovat tomu, proč by nás vůbec dělení na somatotypy mělo zajímat.
Co přesně je somatotyp?
Rozdělování lidí do kategorií podle jejich fyzické kompozice není žádná novinka. Touhle myšlenkou už se ostatně zabýval Hippokrates, který rozděloval lidi podle toho, v jakém poměru jejich tělo obsahovalo krev, žluč, černou žluč a sliz. Na jeho práci navazovalo mnoho psychologů, kteří často spojovali fyzické vlastnosti člověka s jeho osobnostními rysy. V dnešní době se v oblasti sportu používá rozdělení, které zavedl v první polovině minulého století americký psycholog William Herbert Sheldon. Jeho tři somatotypy jsou rozdělené především podle stavby těla (vysoký a hubený, středně vysoký, nižší a zavalitý), přičemž každý somatotyp je podle Sheldona talentovaný na jiný typ pohybové aktivity. Toto rozdělení je velmi populární do dnešní doby a setkáte se s ním zejména v oblasti silových sportů. Právě při nabírání svalové hmoty nebo při hubnutí se totiž naše biologické predispozice projevují naplno.
Jsem ektomorf, mezomorf, nebo endomorf?
Pokud se silovým sportům už nějakou dobu věnujete, pravděpodobně jste se s označením jednotlivých somatotypů už setkali. Jedná se o ektomorfa, mezomorfa a endomorfa. Každý z nich má své klady a zápory, nelze proto jednoznačně říct, který somatotyp je nejlepší. Pro účely silových sportů však mají určitou výhodu mezomorf s endomorfem. Proč? Pojďme jednotlivé somatotypy rozebrat podrobně.
Ektomorf
Prvním somatotypem je ektomorf. Pro něj je charakteristický vysoká postava, nízké procento podkožního tuku, malá ramena, dlouhé končetiny a menší množství svalové hmoty. Lidově bychom ektomorfa popsali jako hubeného dlouhána. Ideálním sportem pro ektomorfa bude skok do výšky nebo vytrvalostní běh. Nemá totiž problém udržet si nízkou váhu, na druhou stranu ale musí vynaložit větší úsilí k tomu, aby vybudoval svalovou hmotu.
Mezomorf
Někde uprostřed mezi ektomorfem a endomorfem stojí mezomorf. Často se říká, že mezomorfové mají ideální postavu na většinu sportů. Zpravidla nemají moc podkožního tuku ale zároveň jim nedělá problémy budovat svaly. Uplatnění proto najdou jak na běžecké dráze, tak ve většině týmových sportů nebo třeba v kulturistice. Mezomorf je zkrátka univerzální sportovec.
Endomorf
Nižší vzrůst, široká ramena, mohutné klouby, širší boky a vyšší procento podkožního tuku. I tak bychom mohli ve zkratce popsat endomorfa. Dalo by se říct, že se jedná o přesný opak ektomorfa. Nemá problém budovat svalovou hmotu, na druhou stranu má však tendence rychle nabírat podkožní tuk. Hodí se na silové sporty, uplatnění ale najde třeba ve vrhu koulí nebo třeba v rugby.
Nikdo z nás nespadá pouze do jedné kategorie
Pokud jste neměli během čtení předchozího odstavce okamžitě jasno v tom, kterému somatotypu odpovídáte, nedělejte si s tím starosti. Ve skutečnosti nikdo nespadá pouze do jedné škatulky. Kdyby to tak bylo, po světě by chodily jenom 3 typy postavy, což očividně není pravda. Každý z nás v sobě kombinuje prvky jednotlivých somatotypů, ale nikdy nezapadá pouze do jedné kategorie. Každý somatotyp představuje jakýsi „ideál”, přičemž každý z nás k němu má jinak daleko. Je proto důležité se nenechat svým somatotypem příliš unést, protože byste v takovém případě mohli opomenout některé své další silné (a slabé) stránky.
Má cenu se svým somatotypem nějak zabývat?
V tuto chvíli se nabízí otázka, nakolik je pro informace o tom, jaký jste somatotyp, důležitá. Upřímně řečeno mám pocit, že vliv svého somatotypu mnoho lidí naprosto zbytečně přeceňuje. To však neznamená, že z této informace nemůžete nijak benefitovat. Pokud dokážete správně odhadnout své silné a slabé stránky, pomůže vám to přizpůsobit si trénink a jídelníček tak, aby vám co nejvíce vyhovoval. Například ektomorfové zpravidla preferují kratší tréninky, protože mají větší sklony k únavě. Endomorfové naopak musí dávat velký pozor na to, aby dodržovali jídelníček a vyvarovali se častému hřešení, která naopak ektomorfům tolik neuškodí.
Stejně tak vám může váš somatotyp napovědět, jakému sportu se věnovat. Pokud chcete dělat něco, pro co máte biologické předpoklady, vyplatí se udělat si jasno v tom, ke kterému somatotypu máte nejblíže. Tohle jsou samozřejmě všechno věci, ke kterým byste dřív nebo později stejně došli, vnímání svých biologických predispozic v kontextu všech somatotypů vám ale pomůže si udělat lepší obrázek o tom, jak si vedete v porovnání se zbytkem populace. Pokud je vaším snem stát se profesionálním kulturistou, ale zároveň víte, že jste ukázkový ektomorf, od začátku vám musí být jasné, že vaši vrstevníci budou mít od přírody trochu lepší podmínky.
Somatotyp není důvodem k výmluvám
Tím se postupně dostáváme k poslednímu a zároveň nejdůležitějšímu bodu celého článku. V konečném důsledku je totiž úplně jedno, jaký jste somatotyp. V silových sportech totiž s dostatkem snahy a odhodlání dokážete naprostou většinu biologických překážek překonat. Legendy jako Frank Zane, Flex Wheeler nebo do značné míry také Sylvester Stallone jsou krásným příkladem toho, že i ektomorf může dosáhnout na poli kulturistiky obdivuhodných výsledků. Stejně tak to, že jste endomorf, neznamená, že nemůžete dosáhnout perfektně vyrýsovaných břišáků a dokonalé letní postavy.
Somatotyp by proto nikdy neměl sloužit jako výmluva. Stejně tak byste se jím neměli nechat odradit od svých cílů. Vaši vrstevníci sice mohou mít lepší předpoklady pro posilování, to však neznamená, že je jednoho dne nemůžete překonat. Platí to ale i naopak. Pokud budete spoléhat na to, že jako ektomorf nepřiberete, protože máte dobré geny, může se vám to nepříjemně vymstít. Svůj somatotyp je proto dobré znát, ale na druhou stranu není vhodné se jím nechat příliš unášet.
Shrnutí na závěr
Ektomorf, mezomorf a endomorf představují tři somatotypy, které se dělí na základě tělesné stavby člověka. Každý somatotyp má jiné výhody a nevýhody, takže se hodí na odlišné sporty. Pokud víte, do které z těchto tří kategorií spadáte, může vám to pomoci s plánováním tréninku a jídelníčku. Stejně tak vám to pomůže lépe si uvědomit své silné a slabé stránky. Svému somatotypu ale nepřikládejte zbytečně velkou váhu, protože v konečném důsledku nemusí o ničem vypovídat. Vaše sportovní úspěchy a neúspěchy se budou vždy odvíjet v první řadě od toho, jak poctivě a vytrvale trénujete.
Pro dnešní článek je to sice vše, ale v případě jakýchkoliv otázek se na nás můžete obrátit v komentářích.
Proč nám můžete věřit?
Sport je moje celoživotní vášeň, mám k němu blízko už od malička. Dlouho jsem se věnoval primárně atletice, která mě taky nakonec zavedla až do posilovny. Každý správný sprinter ví, že aby získal jednu desetinu na startu, musí proto obětovat stovky hodin na tréninku. A přesně tahle dřina za oponou, kterou nikdo nevidí, byla moje největší vášeň.
Každý kilo v posilovně mi pomohlo se o kousek posunout blíž k cíli a já jsem si fitko hodně rychle zamiloval. I když dnes už nezávodím, na mém vztahu k nekompromisním tréninkům se nic nezměnilo.