Ostatní

„Motivace je pro mě víra, že můžu být ještě lepší než kdykoliv předtím“ říká olympionik Jiří Orság (Rozhovor)

Autor: |

Jiří Orság je bezpochyby jedním z nejlepších vzpěračů planety a člověk, který si díky svým nadlidským výkonům rozhodně zaslouží respekt. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, jak třeba vypadá strava olympionika soutěžícího v nadhozu a trhu? Zajímali jste se někdy o to, jak vypadá trénink takového sportovce? A je možné se podle Jirky posunovat ve vrcholovém sportu dopředu bez dopingu? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky se dozvíte v dnešním exkluzivním rozhovoru. 

Ahoj Jirko. Přestože jsi velmi výrazná osobnost českého vzpírání a jsi bezpochyby známý i mimo “naše” powerlifterské a kulturistické sféry, tenhle rozhovor se určitě dostane i k někomu, kdo tě zase tolik nezná. Jak bys tedy představil sám sebe v několika krátkých větách? 

Ahoj. Je mi 29 let a pocházím z Karolinky, což je malé hezké městečko v srdci Valašska. Se vzpíráním jsem začal jako jedenáctiletý bez jakýchkoliv sportovních předpokladů a cílů. V mé rodině nikdo nikdy nevzpíral, ani se nevěnoval žádnému silovému nebo jinému sportu. Přesto jsem 100 kilogramů dostal nad hlavu už ve 12 letech.

Jsem v naší rodině takový průkopník v tomto směru. Soutěžím již mnoho let v supertěžké kategorii a moje nejlepší výsledky jsou 190 kg v trhu a 245 kg v nadhozu. 

Jaké jsou tvé největší úspěchy? Čeho si ceníš nejvíce?

Mezi mé největší úspěchy patří dvojnásobná účast na Olympijských hrách (Londýn 2012- 7. místo a Rio 2016- 8. místo) a zisk několika desítek medailí z mezinárodních soutěží. Nejčerstvější jsou medaile z letošního ME, kde jsem získal stříbro z nadhozu a dvojboje. Radost mám i z toho, že se mi vloni povedlo překonat historický rekord v nadhozu – největší zvednutá hmotnost do té doby byla 242,5 kikogramu. Byl to 40 let starý rekord, který jsem posunul nejdříve na finále MČR družstev na hodnotu 243 kilo, o pár týdnů později pak na na MČR jednotlivců na 245 kilogramů.

Čeho si cením nejvíce je vždy trochu záludná otázka, protože si cením každého úspěchu. Nejvýznamnější je ale z mého pohledu účast na LOH, kde člověk musí projít velmi těžkou kvalifikací a má pak za odměnu možnost reprezentovat svou zem a sport spolu s dalšími nejlepšími sportovci světa.

Vzpírání je sice krásný, ale pro většinu lidí dost neznámý sport. Mohl by jsi tedy lehce načrtnout, jak vypadá tvůj trénink v rámci jednoho týdne?

V současné době se jeden týden rovná osm tréninků – pondělí, středa, pátek mám dvě fáze, úterý a čtvrtek po jedné. Při dvoufázovém tréninku rozjíždím dopoledne dřepy, pak trhy a nadhozy do polodřepu (power snatch a power clean and jerk), odpoledne je pak zaměřeno na vysoké váhy v trhu a nadhozu technickém. Úterý je pak zaměřeno na doplňky na záda a čtvrtek v současné době fyzio trenink. 

Jiří Orság vzpírání

Jaké jsou tvé maximální výkony na dřep a na mrtvý tah? 

Moje nejlepší výkony v dřepu jsou 340 kg na zadní a 295 kg na přední dřep. Nepoužívám nic víc než neoprenové návleky na kolena a vzpěračský opasek. Mrtvolu jsem měl vždy slabou, protože to nepovažuji pro vzpěrače za směrodatnou disciplínu. Párkrát jsem potáhnul 300 kg, nejvíc jsem měl myslím 302 kg. Důležitější je vždycky to, pod co člověk dokáže „skočit“ než kolik dostane k pasu.

Kdyby si naprosto obyčejný člověk, který si jde čas od času rekreačně zasportovat řekl, že chce být dobrý vzpěrač, jaké pro to musí mít předpoklady? A jak dlouho by mu podle tebe trvalo osvojení techniky těchto dvou cviků? 

Takovému člověku by v první řadě nesmělo chybět odhodlání, vytrvalost, psychická odolnost a chuť dřít. Odhodlání je první krok k tomu začít, vytrvalost a psychická odolnost je důležitá proto, aby to člověk nevzdal hned po pár týdnech nebo měsících, kdy pravděpodobně zjistí, že vlastně stále nic neumí a že to není záležitost chvilky. Chuť dřít myslím nemusíme dále rozebírat. Otázka osvojení techniky je, jak jsem už naznačil, záležitostí na pár měsíců. Je to ale velmi individuální a záleží na mnoha faktorech. Jedním z nich je bez pochyby věk. A to platí myslím u každého sportu – čím dříve člověk začne dělat určitý pohyb, tím dříve bude schopen se ho naučit. S přibývajícím věkem je těžší začít řešit mobilitu a flexibilitu, která je pro tento sport naprosto nezbytná. Já osobně začal v 11 letech a v tu dobu jsem opravdu nemusel řešit, jestli dovedu udělat hluboký dřep, jestli udělám dřep ve vzpažení, zda dovedu v trhu nebo ve výrazu dostat ruce dostatečně za hlavu nebo zda dokážu dost vytočit lokty na přemístění.

Tohle téma by se dalo rozebrat samozřejmě daleko více, ale když to dost zkrátím, čím jste mladší, tím dříve budete schopni dosáhnout na takovou technickou úroveň, kdy vás začne limitovat síla a ne technika. Pokud někdo začne se vzpíráním v 25 letech, je velmi pravděpodobné, že nastane problém, kdy silově na tom bude dobře, ale nebude schopen tu sílu přenést do techniky. 

Krásný příklad teď máme ve svých řadách v Praze, kdy mladý kluk, který přešel z trojboje, začal vzpírat. Má silné dřepy, silné tahy, ale stále bojuje s mobilitou a technicky ještě není na úrovni, aby dovedl svou sílu využít v trhu a nadhozu. Nutno ale dodat, že udělal za tři roky takové pokroky, jako by dovedl málokdo. Věřím, že na další olympijské období to bude jeden z naších tahounů.

Jiří Orság mobilita

Všiml jsem si, že jsi se se svým sponzorem Smartlabs pustil do natáčení videí dostupných (mimo jiné) na YouTube. Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že bys natáčel videa sám? Přeci jen jsi člověk, který má obrovské množství vědomostí a mohl bys je touto formou předat dál.

I když to tak nemusí vypadat, nejsem člověk, který by kdoví jak přilnul k sociálním sítím. Někdy mám období, kdy se snažím tak nějak udržovat aktivitu s pravidelnými příspěvky, někdy ale prostě zjistím, že jsem už měsíc nic nezveřejnil. 

Pravdou ale je, že s myšlenkou natáčet nějaká videa, jsem si pohrával už vícekrát a vzhledem k mým plánům na příští rok je dost reálné, že na to i dojde. 

Jak moc důležitá je strava v případě vzpěračů? Můžeš si dát čas od času to, na co máš zrovna chuť, nebo jsi naprosto striktní? 

Strava je důležitá všude. Bohužel u nás se na to nikdy moc nedbalo a je to škoda. Nutno ale dodat, že se tato situace výrazně zlepšuje a informovanost a zájem lidi o to, pracovat v přípravě i s jídlem, se dost zlepšuje! Já osobně jsem to taky nikdy moc neřešil, nebyl jsem k tomu nikdy nijak vedený a vždycky trenéři řešili jen trenink a o jídle nikdo neřekl ani slovo. Ale poslední roky o tom už taky přemýšlím a snažím se jíst rozumně.

Nezastávám žádný speciální způsob stravování, jím podle svého rozumu tak, abych neztrácel svaly a měl energii na trénink. Když mám chuť na burger, tak si ho dám. Striktní nijak nejsem. 

Jestli se nepletu, závodíš v supertěžké váhové kategorii, která již nemá horní váhový limit. Udržuješ si váhu na určité hranici, nebo prostě příliš neřešíš pár kilo navíc? 

Váhu nijak extra neřeším, v přípravě se snažím váhu držet, ale většinou lehce naberu kvůli objemovému treninku. Vzhledem k mojí výšce 181cm už je pro mě váha okolo 132-133kg taková těžko zpracovatelná kvůli technice. Přecijen každá změna na těle znamená třeba maličko jinou startovací pozici a někdy ztrátu na dynamice. V našem sportu je důležité být stále pohyblivý, rychlý a co možná nejvíce přesný. Pokud vám najednou velké nohy a břicho nedovolí se k čince srovnat tak, jak jste zvyklí, dost vás to může rozhodit. Snažím se tedy většinou držet tu váhu přípravě okolo 132 kilo a srovnat si to technicky. 

Aktuálně mám okolo 126kg, protože jsem kvůli zánětům v těle vynechával určité potraviny ve stravě, a když už jsem v tom byl a mám čas, rozhodl jsem se trochu zkvalitnit hmotu, kterou na sobě mám. 

Které suplementy jsou podle tebe nejdůležitější? Kladeš na doplňky výživy velký důraz, nebo bys bez nich dokázal bez problémů fungovat? 

Doplňky jsou pro mě v přípravě důležité, ale jak se člověk učí, moje dnešní skladba suplementů je úplně jiná než před lety. Hodně řeším hlavně hořčík, kterého mám několik druhů, ale i další minerály, různé houby (například Reishi a hlíva), ženšen, vitamíny, nějaké doplňky na imunitu (colostrum, imunobran, přírodní vitamin C) a až potom u mě mají místo proteiny (hlavně Malinové Tasty a hydro v hořké čokoládě od již zmíněného Smartlabsu). Beru ale i aminokyseliny, creatin a nějaký ten preworkout. 

Asi nemůžu říct, že bych bez těch věci dokázal bez problémů fungovat, většina z nich mi pomáhá s regenerací, a ta je pro mě v přípravě zásadní. Pokud bych přešel na “hobby” trénink, věřím, že bez některých věcí bych se obešel. 

Jiří Orság

Jak vzpomínáš na své začátky? Je něco, co bys takhle zpětně udělal jinak, nebo jsi se svojí “evolucí” v tomto sportu spokojený? 

Moje začátky byly super, vzpomínám na to rád. Ještě u nás nebyl dostupný internet, mobily byly jen pro “vyvolené” a když člověk chtěl nějaké informace, musel spoléhat jen na to, co mu řekl trenér nebo chlapy v posilce. Bylo mi 11, když jsem začínal, žil jsem v údolí za městem a trénoval na vesnici. A neměl jsem vůbec ponětí o tom, jak to chodí někde jinde. Nevěděl jsem, že existuje něco jako ME, MS nebo Olympiáda. Nevěděl jsem, co je už velká váha, nebo jestli to co zvedám je dobrý. A bylo to skvělý, protože mě nic a nikdo nijak psychicky nebrzdilo.

Povědomí o tom, že asi zvedám slušný kila jsem získal až když mě oslovili ve 14 letech z Prahy a chtěli mě jako smluvního sportovce, což znamenalo první krok k reprezentaci a soustředěním. Tohle všechno bych udělal úplně stejně. Jediné dvě věci, které bych v souvislosti se sportovní evolucí změnil, by byly jídlo a kompenzační cvičení. Věřím, že kdyby mě v tomto směru někdo hlídal a pomohl mi dříve, mohl jsem se vyhnout mnoha zraněním, mohl jsem být výkonostně jinde a hlavně bych byl dnes jinde co se týká vědomosti. Ale na druhou stranu nikdy není pozdě a ve chvíli, kdy se budu já věnovat trenérské činnosti budu vědět, že tyto věci nepodcením. 

Vzpírání je v dnešní době, stejně tak jako silové sporty, docela úzce spjato se zneužíváním dopingu. Chápu, že olympijští atleti bývají velmi přísně testováni, ale mě by zajímalo, jaký je tvůj osobní názor na zneužívání dopingu třeba mezi rekreačními nebo dokonce i náctiletými cvičenci?

Můj osobní názor je takový, že pokud to někdo dělat chce, ať to dělá. Ale rozhodně nesouhlasím s tim, aby docházelo k tomu, že to někdo bude veřejně propagovat a v podstatě zveřejňovat jak na to. Tohle určitě v pohodě není a vede to právě k tomu, že se pak náctiletí kluci v šatně fitka baví o tom, co berou a kde to vzali. Tomu říkám razantní ne!  

Myslíš, že mohou sportovci dosáhnout extrémních výsledků i bez zneužívání zakázaných látek?

Věřím tomu, že to lze. A vím, že mi teď bude drtivá většina lidi oponovat, ale ruku na srdce, kolik lidí dnes vůbec vyzkouší dosáhnout svého naturálního maxima, aniž bych hledali “zkratku” v již zmíněných zakázaných látkách? Kolik lidí vydrží jít za svým cílem třeba 15 let aby se přesvědčili, kde je skutečně jejich hranice? 

Jirka dokáže dostat nad hlavu větší váhu, než většina lidí v posilovně zvedne třeba na mrtvý tah.

Stává se ti často, že tě lidé na ulici poznávají a chtějí se třeba vyfotit?

Často ne. Ale stáva se to. Naposledy třeba minulý týden, když jsem šel do kina. 

V rozhovoru s Jonášem Petříkem jsi říkal, že cvičíš nějakých 17 let (touto dobou to tedy bude již 18). Kde bereš po takové době motivaci do tréninku? Máš někdy chvíle, kdy o sobě pochybuješ, nebo jsi spokojený s tím, co teď máš? 

Moje motivace je v tom, snažit se stále překonávat. Motivace je pro mě víra, že ještě můžu být lepší, než jsem kdy byl. Další motivaci je pro mě třetí účast na Olympiádě, o kterou se budu snažit bojovat. Naopak chvíle, kdy už si říkám, že je možná na čase to zabalit přicházejí, když mě třeba dlouho trápí zranění. V tu chvíli o sobě začínám pochybovat, jestli ještě můžu být lepší než jsem byl a to je pro mě chvilka, kdy ztrácím motivaci. V tomto směru mě ale drží nad vodou přítelkyně, která mě vždycky podpoří, propleskne a zase je to dobrý :D

Je něco, co bys na závěr rád vzkázal svým fanouškům a všem, kteří budou číst tento rozhovor? 

Všem, kteří dočetli až sem bych chtěl poděkovat za čas, který tomu věnovali. Asi jsem je něčím zaujal a to je fajn. Často se mě lidi ptají na osobní tréninky a nebo přípravu na soutěže. Doteď jsem nic takového nedělal, ale to se od roku 2019 změní. Proto všem doporučuji sledovat mě na sociálních sítích, protože touto dobou tam už zcela jistě najdete veškeré info o tom, koho a kdy začnu trénovat!

A týmu ze Svět Fitness díky za tuto příležitost na rozhovor!

Na závěr bychom chtěli Jirkovi poděkovat za rozhovor a do budoucna mu za celý tým Svět Fitness popřát hodně úspěchů, co nejméně zranění a stále tak dobrou reprezentaci naší malé země jako doteď. 

Další rozhovory se zajímavými osobnostmi:

Podobné články

Komentáře (2)

Robert Rödling
Listopad 16, 2018

"Anabolika až na posledním místě" je můj názor. Abych se představil, v roce 1975 jsem byl šestý na mistrovství juniorů tehdejšího Československa ve váze do 82,5 kg v Trenčanské Teplé a nutno dodat, že jsem byl jediný bez anabolik. Tenkrát si sportovci vše kamarádsky řekli, kdo co a kolik bere a všichni se divili, že jsem se vůbec na mistrovství kvalifikoval. Dnes je mi 62 let, nemám pupek, stále cvičím, chodím do práce, běhám a kde jsou ti prosypaní? Tenkrát bylo vše v začátcích, zkušenosti se teprve sbírali a občas na to někdo hodně špatně doplatil. Dobré výsledky lze získat pouze životosprávou a že budete cvičit a cvičit. Kupodivu se nemusí cvičit hodně, ale musí se cvičit správně a to je trošku věda. Pokud někdo začne cvičit a po roce se začne zajímat o užívání anabolik, tak se nikam nedostane, leda tak do nemocnice, hodně štěstí

Souhlasím(0)
Nesouhlasím(0)
Mirek Dvořák
Listopad 18, 2018

Ahoj Roberte,

děkujeme za tvůj inspirující komentář. Pravdou je, že dříve ta dostupnost informací rozhodně nebyla taková, jako je dnes, na což určitě spousta závodníků doplatila. Dnes je bohužel druhý extrém, informace jsou na internetu dostupné pro kohokoliv. Ani to ale neznamená, že by každý uměl používat anabolika správně a klukům, kteří cvičí jeden nebo dva roky rozhodně do ruky nic takového nepatří!

Souhlasím(+2)
Nesouhlasím(0)